Co Bristolská škála je
Je to obrázková stupnice sedmi typů stolice podle tvaru a konzistence. Používá se proto, že „popsat to slovy“ je nepřesné a každý to myslí jinak.
Vznikla v 90. letech v Bristolu jako pomůcka pro výzkum i běžnou praxi a drží se dodnes, protože je jednoduchá: místo odstavce popisu stačí jedno číslo od 1 do 7.
Čísla nejsou jen nálepky. Nepřímo říkají, jak dlouho obsah ve střevě zůstal: čím tvrdší typ, tím delší cesta a víc vstřebané vody; čím vodnatější, tím rychlejší průchod.
A má to ještě jednu praktickou výhodu. Když se o trávení potřebujete s někým domluvit, číslo je srozumitelné a nepříjemné popisování odpadá.
7 typů jeden po druhém
Typy 1–2 = spíš tvrdé, suché. Typy 3–4 = obvykle považované za pohodové. Typy 5–7 = měkké až vodnaté.
Po jednom:
— Typ 1: oddělené tvrdé kuličky, odcházejí těžko. Obsah byl ve střevě nejdéle.
— Typ 2: jeden hrbolatý tvrdý válec. Bývá s tlačením a s pocitem, že něco zůstalo.
— Typ 3: válec s prasklinami na povrchu. Odchází bez námahy.
— Typ 4: hladký a souvislý, tvarem jako had. Většina lidí tohle má jako svůj běžný stav.
— Typ 5: oddělené měkké kousky s ostrými okraji. Odcházejí snadno, někdy dřív, než by se člověku hodilo.
— Typ 6: kašovitá, s roztřepenými okraji. Průchod byl rychlý.
— Typ 7: vodnatá, bez pevných částí. Krátký průchod; při opakování je důležité hlavně pít.
Žádný typ není „rozsudek“. Je to jen slovník, abyste změnu poznali a uměli ji pojmenovat.
U typů 1 a 2 navíc nejde jen o tvrdost. Roli hraje i to, jestli musíte tlačit, jak dlouho na záchodě sedíte a jestli máte pocit úplného vyprázdnění.
S čím která změna obvykle souvisí
Posun ke tvrdším typům často provází málo tekutin, málo vlákniny nebo míň pohybu. Posun k měkčím zas stres, jídlo nebo cestování.
Tohle je orientace, ne diagnóza — žádné strašení, jen čtení vlastního těla.
Konkrétněji, co se u posunů opakuje nejčastěji:
— K typům 1 a 2: méně než litr tekutin denně, málo vlákniny, celodenní sezení, cestování a jiný denní režim, odkládání chvíle, kdy se chce.
— K typům 5 až 7: napjatý týden, tři a víc kávy denně, alkohol, velká dávka fruktózy nebo sladidel, u části lidí mléko, a samozřejmě začínající nemoc.
— Přeskakování mezi oběma konci během týdne: často k tomu patří nepravidelné jídlo, velké porce po dnech skoro bez jídla a nedostatek spánku.
Barva je samostatná věc a s typem nesouvisí. Hnědá v odstínech je obvyklá; žlutější bývá po tučném jídle, tmavá po červené řepě, borůvkách nebo přípravcích se železem.
Jak typ určit za deset sekund
Nad určováním typu není potřeba dumat. Stačí dvě otázky a jedno číslo.
1. Drží to tvar? Pokud ano a je to tvrdé nebo hrbolaté, jste u typů 1 a 2. Pokud ano a je to hladké, u typů 3 a 4.
2. Pokud to tvar nedrží: jsou vidět oddělené měkké kousky (typ 5), je to kašovité (typ 6), nebo úplně tekuté (typ 7)?
Když si nejste jistí mezi dvěma čísly, vezměte to nižší a jděte dál. Smysl má trend, ne přesnost jednoho dne.
Zapisujte jen číslo a hodinu. Delší poznámky lidé vzdají do týdne, dvě hodnoty vydrží.
Co k typu patří, aby to dávalo smysl
Samotné číslo je polovina informace. Pět věcí, které k němu stojí za doplnění:
— Jak často. Rozpětí od třikrát denně po třikrát týdně bývá označované jako obvyklé.
— Jak dlouho na záchodě. Do pěti minut bez tlačení je rozumné vodítko.
— Jestli je po vyprázdnění hotovo, nebo zůstává pocit, že ne.
— Plyn a tlak v břiše během dne.
— Jedním slovem den: klid, spěch, cesta, nemoc. Bez kontextu se čísla nedají přečíst.
Jak ji použít doma
Jeden den nic neznamená. Smysl dává sledovat, jestli se typ opakovaně mění a po čem — to je ten vzorec.
Čtrnáct dní stačí na první přehled. Vyhodnocení jsou čtyři čísla:
— Kolik stolic celkem a kolik dnů bylo bez.
— Jaký typ byl nejčastější. To je váš běžný stav, proti kterému se dá měřit.
— Kolik dnů bylo mimo typy 3 a 4 a jestli to táhlo k tvrdšímu, nebo k měkčímu konci.
— V jaký čas to obvykle chodí.
Pak už nehledáte, co je normální obecně. Hlídáte odchylku od sebe, a to je mnohem konkrétnější otázka.
Kdo u zapisování nevydrží, je v dobré společnosti; většina lidí skončí do deseti dnů. Senzor Gutiva proto určuje typ, barvu a frekvenci po 30 dní sám.
Kdy číslo nestačí a patří to k lékaři
Bristolská škála je nástroj na popis, ne na rozhodování o zdraví. Pozornost si zaslouží hlavně změna, která drží a nemá vysvětlení.
Pokud trvá déle než tři týdny, nebo se objeví krev ve stolici, černá stolice, hubnutí bez vysvětlení, bolest, která budí v noci, horečka nebo opakované střídání typů 1 a 7, patří to k lékaři. Stejně tak nově vzniklá trvalá změna po padesátce.
Tenhle článek vysvětluje, co která podoba stolice znamená popisně. Nestanovuje diagnózu a nenahrazuje vyšetření.
Wellness nástroj. Slouží k sebepoznání a informativním účelům. Nenahrazuje lékaře ani lékařské vyšetření.


